RECENZE CD, ROMANTICKÉ VARHANY (Radioservis) Časopis HARMONIE (4/2015),Irena Černíčková .....v tomto momentu gradují všechny umělecké kvality interpretky a přiznám se, že si nemohu vzpomenout, kdy naposledy mně při poslechu reprodukované hudby běhal takto mráz po zádech. Matznerová disponuje suverenní technikou, schopností vystavět dlouhou hudební myšlenku klenoucí se nad drobnějšími tématy, uměním zřetelně artikulovat své pojetí dané skladby a prezentovat po všech stránkách svou hru tak působivě, že jsem si s každým dalším tónem přála sedět v onen večer v publiku. Vím, že bych aplaudovala vřele, upřímně i dojatě.

číst dále...

Recenze koncertu s FILHARMONIÍ BRNO
časopis HARMONIE,Robert Hugo, únor 2017
..... na závěr zazněla pak málo známá koncertantní Symfonie č 1. d moll pro varhany a orchestr Alexandre Guillmanta, v níž zazářila sólistka Drahomíra Matznerová. Myslím si, že sólistka si koncert užívala a to včetně virtuózní závěrečné věty, kterou dirigent cítil navíc ve velmi živém tempu. Skvěle si poradila nejen s rychlými pasážemi, které byly brilantní, ale i srozumitelné, stejně jako se zpěvnou volnou větou. A co bylo možná ještě trochu obtížnější - i s varhanami v Besedním domě, které bohužel nejsou nikterak specificky disponovány pro francouzskou romantickou hudbu. Nicméně v její interpretaci se jednak prosadily jako zvukově rovnocenný protějšek orchestru a také zazněly pro mne neočekávanými romantickými barvami.
číst dále...

Recenze na recitál v německém ZWIESSELU září 2015 (Nemecky )

číst dále...

český překlad: Brilantí varhanní slavnost .....prostor zaplavila známá toccata z 5. varhanní symfonie Charlese Marie Widora. Mnoho varhaníků si troufá na toto vůbec ne snadné dílo, ale jen málokdo by obstál před uchem mistra Widora – varhanice tohoto večera zcela jistě... Toccata potkává Jazz nebo Widor potkává Michela: velmi jazzové harmonie u intrady a chorálu „Hilf, Herr meines Lebens“ Johanna Matthiase Michela,„Suite Gotique“ op. 25 francouzského skladatele a organisty Léona Boëllmanna je jedním z nejznámějších a zároveň nejvíce strhujících děl varhanní literatury. Z nich nejhranější je toccata. V interpretaci paní Matznerové pasovalo všechno: perfektní rejstříkování, tempo a – varhany, které jsou pro reprodukci francouzských romantických děl přímo předurčené.Zlatým hřebem (bohužel nebyl žádný přídavek) úspěšného nástupu letošních dní varhan byla poslední věta d-moll symfonie Alexandra Guilmanta – a skutečně v každém ohledu grandiózní.....číst dále...

FRANCOUZSKÝ VEČER V BRNĚNSKÉM BESEDNÍM DOMĚ

Stanislav Tesař,Hudební rozhledy o4/2017

Provedení Guilmantova opusu bylo publikem vřele přijato a zásluhu na tom má nesporně jeho interpretka Drahomíra Matznerová Chvátalová, absolventka pražské Akademie múzických umění ze třídy Jaroslava Tůmy, která bezesporu náleží ke špičce českých varhaníků střední generace. Navíc je poučenou interpretkou s vytříbeným smyslem pro varhanní tvorbu francouzského romantismu a její nadšenou propagátorkou. Svoji kompetenci a rozvinutý smysl pro interpretační nuance, které francouzský varhanní repertoár období romantismu vyžaduje, prokázala citlivým vypořádáním se s nepříliš příznivou akustickou charakteristikou koncertního sálu tak, aby bohatost romantické zvukovosti Guilmantova opusu byla co nejméně dotčena. Nebyl to úkol snadný, protože varhany v Besedním domě nejsou nástrojem pro interpretaci tohoto typu repertoáru zrovna nejvhodnějším. Nutno však poznamenat, že výsledný zvukový dojem byl překvapivě příznivější než zvukový dojem u interpretace symfonií v první části koncertu, a to i přes nástrojové posílení orchestrální složky. Suverénní hráčská technika, s jejíž pomocí bravurně zvládala interpretační nástrahy Guilmantova koncertu a promyšlený interpretační přístup k jeho vnitřní struktuře, dokreslují obraz umělkyně, která i přes limitující podmínky koncertního sálu se suverénní jistotou zvládla všechny aspekty nezbytné pro přesvědčivé vyznění Guilmantova díla. Lze si proto jenom přát, abychom Drahomíru Matznerovou Chvátalovou mohli v Brně přivítat častěji, tím spíše, že ve svém repertoáru má také varhanní skladby brněnských autorů.
číst dále...

DRAHOMÍRA MATZNEROVÁ V KOSTELE SV. VÁCLAVA Julius Hůlek-HUDEBNÍ ROZHLEDY (Recenze na koncert na Pražském jaru 29 Května 2011)

...Plejádu doslova famózních skladeb vhodně otevřelo uvedení Toccaty a fugy f moll průkopníka novodobé české varhanní interpretace Bedřicha Antonína Wiedermanna. V adekvátně dynamizovaném vstupu interpretka rozvinula bohatě nahuštěné dění, kde hudebními prostředky, zejména oslnivou technikou, byla navozena představa doširoka rozestřené náladové palety, mj. i vhodně volenou odstupňovanou registraturou v rámci fugy. Dobře patrnou a interpretačně cítěnou dějovostí se vyznačovala i následující Consolation č. 4 Des dur Ference Liszta, obohacená agogickým ozvláštněním a kontrastně volenou tklivou lyrikou. Hodnotově vysoko spočívá Fantazie na chorál „Hallelujah! Gott zu loben, bleibe meine Seelenfreud!“ naprosto osobitého pozdního romantika Maxe Regera. Provedenískladby se odvíjelo ve zvukově zřetelně a dobře odlišených zvukových pásmech a nade vším imponovalo ztvárnění koncepce směrované od chaosu k prosazení řádu a hlavně pocitu vítězství. Oceníme, že fuga v zásedě pominula možnost okázalé registratury ( snad až na samý závěr), a zdůrazníme odhodlané interpretační nasazení. Průběh koncertu byl po všech stránkách poutavý, což mj. dokresluje dojem ze sledu dvou následujících kompozic-zklidněný vyprávěcí tón Ballade en mode phrygien, op. 14 Jehana Alaina a obsahově převážně poněkud tajemné Toccaty ze Suity, op. 5 Maurice Duruflého, vrcholící nicméně zřetelně oslavnou náladou. Pastorale A dur, op. 26 Alexandre Guilmanta vhodně posloužilo jako odpočinkové ( nikterak ovšem epizodické) zastavení, před závěrečným monumentem, jaké představovala třívětá Symfonie č. 1 d moll, op. 42 téhož autora. Celé dílo rámovaly triumfálně laděné plochy, průběh byl zprvu zpestřen pastelově laděnou melodikou, jakoby „z jiného světa“, pastorální nálada se střídala s dramatickým neklidem, aby situaci prudkým vpádem opanovaly virtuózní pasáže, běhy a figurace zakládající vskutku monumentální a strhující závěrečnou gradaci, jejíž provedení evokovalo představu „pokořeného“ královského nástroje.Svým festivalovým vystoupením Drahomíra Matznerová opětovně přesvědčivě demonstrovala skvělé interpretační předpoklady k tlumočení především romantického varhanního repertoáru. Kromě již zmíněných specifických dramaturgických rysů se přihlásila ke skutečným, někdy, bohužel, dost zřídka prezentovaným hodnotám varhanního umění. Hrála se zjevným zaujetím, obdivuhodně dynamickým nasazením ( její výkon bylo možno sledovat i vizuálně z projekce na plátně) a neutuchající vervou. Její umění nese pečeť zralé úvahy a vynikajících dispozic, které opravňují k dalším nadějím.

číst dále...

„Pro kabelovou televizi o svých začátcích “



RECENZE NA VARHANNÍ FESTIVAL V OLOMOUCI Richard Pogoda Hudební rozhledy 11/2013

....Stejně tak čtvrtý koncert v pořadí, uskutečněný 16. září, byl dramaturgicky objevný: nesl podtitul HUDBA DVOU SVĚTŮ – KLASIKA a JAZZ VE VARHANNÍM HÁVU. Drahomíra Matznerová byla jako interpret na olomouckém festivalu poprvé. Už na odpolední zkoušce bylo zřejmé, že má z muzicírování velikou radost. Před samotným koncertem na ni nebyla znát nervozita. Mnohokrát prověřené varhanní skladby B. A. Wiedermana, Maxe Regera a Maurice Duruflé zahrála s jistotou a espritem. Zvláště Toccata francouzského mistra z roku 1933 je technicky i výrazově nesmírně těžká skladba. Díky kamerovému systému přenášený obraz musel potěšit posluchače, protože náročné basové figury se proměnily v okouzlující balet černých střevíčků po pedálech varhan.Přidáme-li k tomu na klasickým varhanách vzácně slyšené postupy stride piana či „garnerovské“ vedení levé ruky ve skladbách J. M. Michella, musím před Drahomírou Matznerovou smeknout klobouk. Publikum dalo svou spokojenost najevo, když si vynutilo dva přídavky. Nadšení posluchači se pak v hojném počtu tísnili na kůru, aby mohli osobně interpretům poděkovat. Jak si potom vysvětlit tvrzení, že Hanáci nemají rádi novoty…

číst dále...

ZÁVĚREČNÝ NÁVRAT FESTIVALU DO TEPLIC " Rafael Brom Hudební rozhledy 8/2013
….Druhou skladbou koncertu byla Symfonie d moll, op. 45 Alexandra Guilmanta. Zapeklitou situaci s celibidachovským reziduem vyřešila Drahomíra Matznerová šalamounky – ujala se vůdčí role a provedení Guilmantova díla se stalo zaslouženým vrcholem festivalu. Matznerová rozehrála svůj nástroj v široké výrazové škále s mnohými variantami romantických obrazů a monumentální romanticky zvukově bohaté dílo s líbeznými a tanečními pasážemi znělo v neobyčejně akusticky příhodném prostoru teplického koncertního sálu v plné kráse. Sólistka, třebaže ji stav nástroje přiměl k několika úpravám rejstříků, naplnila prostor sálu náporem varhanního zvuku, který s velmi pozornou orchestrální podporou přešel do rozveseleného sóla, později do líbivého zvuku či vítězné kadence, okouzlujícího piana a majestátního vítězného závěru. Severočeská filharmonie Teplice připojila v tomto kusu všechny své přednosti ke zdárnému vyznění Guilmantovy hudby.Drahomíra Matznerová, která de facto určovala promyšlený tempový průběh hudby, dynamickou košatost a výrazovou pestrost nejen svého nástroje, přidávala po uznalém potlesku ještě varhanní Toccatu Léona Boëllmanna.

číst dále...

GUILMANTOVA SYMFONIE D MOLL S ORCHESTREM FOK. Jan Hora Hudební Rozhledy 4/2014
...V Guilmantově Symfonii pro varhany a orchestr hýřila virtuozitou a temperamentem varhanice Drahomíra Matznerová. Vystihla přesvědčivě dramatické momenty 1. věty i rychlý pohyb Finále a i když hrací stůl varhan byl umístěn až ve vzdáleném koutu pódia, provedení jasně dominovala....

číst dále...



• Noc v katedrále Jiří Teml HUDEBNÍ ROZHLEDY

  Za vrchol celého koncertního programu považuji úvodní varhanní skladbu Maxe Regera Fantazie na chorál „Halelujah! Gott zu loben“ č. 3 op. 52, přednesenou Drahomírou Matznerovou. Dokonale technicky zvládnutý part i optimální registrace přiblížila hojnému publiku dílo pozdního romantika od fantazijně pojatého úvodu až ke znamenitě vygradovanému polyfonnímu až hymnickému závěru. Následovaly odlehčené skladby Ave Maria pro trubku a varhany s typickými znaky tvorby dnes stále módního Astora Piazzolly, v němž spoluúčinkoval trumpetista Jan Hasenöhrl, a spíše do tanečně muzikálové oblasti laděná Intrada a čtyři Chorály Johannese Mathiase Michaela.Velmi dobře zapůsobilo efektní provedení varhaníky oblíbeného díla Alexandre Guilmanta s názvem Final d moll. Zajímavým příspěvkem do programu koncertu pak byly Variace na téma písně „Over the Rainbow“ pro trubku a varhany, věnované památce tragicky zesnulého manžela sólistky Michala Matznera od Emila Viklického.
  
  Číst dále...

Zastupující agentura ARCO DIVA Altex.cz - tvorba www stránek