Recenze koncertu s FILHARMONIÍ BRNO
časopis HARMONIE,Robert Hugo, únor 2017

….. na závěr zazněla pak málo známá koncertantní Symfonie č 1. d moll pro varhany a orchestr Alexandre Guillmanta, v níž zazářila sólistka Drahomíra Matznerová. Myslím si, že sólistka si koncert užívala a to včetně virtuózní závěrečné věty, kterou dirigent cítil navíc ve velmi živém tempu. Skvěle si poradila nejen s rychlými pasážemi, které byly brilantní, ale i srozumitelné, stejně jako se zpěvnou volnou větou. peta dunia satelit . A co bylo možná ještě trochu obtížnější – i s varhanami v Besedním domě, které bohužel nejsou nikterak specificky disponovány pro francouzskou romantickou hudbu. Nicméně v její interpretaci se jednak prosadily jako zvukově rovnocenný protějšek orchestru a také zazněly pro mne neočekávanými romantickými barvami.

číst dále…

—————————————————————————————————————————-
GUILMANTOVA SYMFONIE D MOLL S ORCHESTREM FOK. Jan Hora Hudební Rozhledy 4/2014

…V Guilmantově Symfonii pro varhany a orchestr hýřila virtuozitou a temperamentem varhanice Drahomíra Matznerová. Vystihla přesvědčivě dramatické momenty 1. věty i rychlý pohyb Finále a i když hrací stůl varhan byl umístěn až ve vzdáleném koutu pódia, provedení jasně dominovala….

číst dále…

—————————————————————————————————————————-
RECENZE CD, ROMANTICKÉ VARHANY. Časopis Harmonie, 4/2015, Irena Čeníčková

—————————————————————————————————————————-

Festival Komorní hudby Český Krumlov 2014, Jindřich Bálek 

—————————————————————————————————————————-

RECENZE NA RECITÁL V NĚMECKÉM ZWIESSELU ZÁŘÍ 2015

http://www.zwieseler-orgeltage.info/presse_toccata-trifft-jazz (NĚMECKY)

český překlad:

Brilantní varhanní slavnost 

První večer Zwieselských varhanních dnů s Drahomírou Matznerovou v městském farním kostele v Zwieselu.

Již 25 let těší velké trojmanuálové varhany Eisenbarth v zwieselském městském farním kostele ve svém současném stavu jak hráče tak návštěvníky bohoslužeb a koncertů svou velkorysostí a mnohostranností. Poté co byly pauzy, se již několik let opět konají„Zwieselské dny varhan“.

Pracovní kroužek „Znějící kostel“ [„Klingende Kirche“] a katolické společenství vždy znovu sestavují skvělé a atraktivní programy – stejně tak i tento rok. Přesto, že v tu samou dobu byl koncert gospelů ve Frauenau, přitáhl program prvního večera letošních varhanních dnů s názvem „Tokáta potkává jazz“ [„Toccata meets Jazz“] značný počet návštěvníků.

Drahomíra Matznerová z Prahy vybrala některé z nejznámějších „trháků“ francouzské pozdní romantiky za nosné sloupy programu, mezi které vložila méně známé kusy, leckteré s nepopíratelnými jazzovými tendencemi. Jako „kdo je kdo?“ francouzské varhanní romantiky se dají číst známější kusy večera.

Jacques Nicolas Lemmens byl žák Adolpha Friedricha Hesseho v Breslau a dá se dosledovat přes Hesseho a jeho učitele až k Johannu Sebastianu Bachovi – tuto tradici předává dále mezi jinými svým žákům Alexandrovi Guillmantovi a Charlesu Marie Widorovi, kteří v této tradici pokračují až do přítomnosti. Nejznámější dílo Lemmense je neúnavně běžící fanfára D-Dur.

Sólistka z Prahy si nemohla najít lepší vizitku na začátek koncertu: rytmicky výrazná,  čistá a dobře rejstříkovaná, přitom ještě výborně homogenní.

Anton Piazzolla, známý jako skladatel strhujících tang, se dostal ke slovu s uchvacujícím jemným „Ave Maria“, než prostor zaplavila známá toccata z 5. varhanní symfonie Charlese Marie Widora. Mnoho varhaníků si troufá na toto vůbec ne snadné dílo, ale jen málokdo by obstál před uchem mistra Widora – varhanice tohoto večera zcela jistě…

Toccata potkává Jazz nebo Widor potkává Michela: velmi jazzové harmonie u intrady a chorálu „Hilf, Herr meines Lebens“ Johanna Matthiase Michela, agilního ředitele kůru v manheimské Christuskirche s 95-rejstříkovými varhanami Steinmeyer a zemského kantora pro severní část evangelické církve v Bádensku.

Po toccatě c-moll Ernesta Halseyho a krásném songu od Gregora Simona upoutala pozornost pastorela českého skladatele Zdeňka Pololáníka. Více než pastorela jak ji známe, to bylo rozpoložení, v jakém museli být pastýři, když se dověděli o narození Krista: pohnutí, bez vědomí toho, co se jim skutečně stalo … celkově velmi pestré dílo…

Sigfrid Karg-Elert byl vždy známý svou impresionistickou harmonií, méně již tím, že psal také salonní hudbu pro varhany. Toho byl trefným příkladem jeho „Valse mignonne“ op. 142, č. 2. Slohově jistě rejstříkovaný s nejrůznějšími flétnami a smyčci, se tento kus neminul svým účinkem.

„Suite Gotique“ op. 25 francouzského skladatele a organisty Léona Boëllmanna je jedním z nejznámějších a zároveň nejvíce strhujících děl varhanní literatury. Z nich nejhranější je toccata. V interpretaci paní Matznerové pasovalo všechno: perfektní rejstříkování, tempo a – varhany, které jsou pro reprodukci francouzských romantických děl přímo předurčené.

Alexandre Guilmant byl zastoupený pastorálou op. 26 a Louis James Alfred Lefébure-Welly se známým – velmi rychle zahraným – Sortie es-dur.

Z dalších jazzově orientovaných kusů obzvláště vynikla tocata on gospel „Amazing Grace“ Christophera Pardiniho.

Zlatým hřebem (bohužel nebyl žádný přídavek) úspěšného nástupu letošních dní varhan byla poslední věta d-moll symfonie Alexandra Guilmanta – a skutečně v každém ohledu grandiózní.

Jen bylo škoda, že kvůli technickým problémům neprobíhal videopřenos – o to větší byl ale sluchový požitek…

Aurel v. Bismarck

—————————————————————————————————————————-

HUDEBNÍ ROZHLEDY DRAHOMÍRA MATZNEROVÁ V KOSTELE SV. VÁCLAVA

Julius Hůlek
(Recenze na koncert na Pražském Jaru 29.5.2011)

Dny pražských varhan uzavřel nanejvýš příznačně a vhodně recitál Drahomíra Matznerové, navíc věnovaný památce jejího manžela, o loňském podzimu tragicky zesnulého muzikologa Michala Matznera. Výjimečnost motivace byla podtržena dramaturgií, spočívající na výběru děl z tvorby letos jubilujících proslulých varhanních virtuosů. Plejádu doslova famózních skladeb vhodně otevřelo uvedení Toccaty a fugy f moll průkopníka novodobé české varhanní interpretace Bedřicha Antonína Wiedermanna. V adekvátně dynamizovaném vstupu interpretka rozvinula bohatě nahuštěné dění, kde hudebními prostředky, zejména oslnivou technikou, byla navozena představa doširoka rozestřené náladové palety, mj. i vhodně volenou odstupňovanou registraturou v rámci fugy. Dobře patrnou a interpretačně cítěnou dějovostí se vyznačovala i následující Consolation č. 4 Des dur Ference Liszta, obohacená agogickým ozvláštněním a kontrastně volenou tklivou lyrikou. Hodnotově vysoko spočívá Fantazie na chorál „Hallelujah! Gott zu loben, bleibe meine Seelenfreud!“ naprosto osobitého pozdního romantika Maxe Regera. Provedenískladby se odvíjelo ve zvukově zřetelně a dobře odlišených zvukových pásmech a nade vším imponovalo ztvárnění koncepce směrované od chaosu k prosazení řádu a hlavně pocitu vítězství. Oceníme, že fuga v zásedě pominula možnost okázalé registratury ( snad až na samý závěr), a zdůrazníme odhodlané interpretační nasazení. Průběh koncertu byl po všech stránkách poutavý, což mj. dokresluje dojem ze sledu dvou následujících kompozic-zklidněný vyprávěcí tón Ballade en mode phrygien, op. 14 Jehana Alaina a obsahově převážně poněkud tajemné Toccaty ze Suity, op. 5 Maurice Duruflého, vrcholící nicméně zřetelně oslavnou náladou. Pastorale A dur, op. 26 Alexandre Guilmanta vhodně posloužilo jako odpočinkové ( nikterak ovšem epizodické) zastavení, před závěrečným monumentem, jaké představovala třívětá Symfonie č. 1 d moll, op. 42 téhož autora. Celé dílo rámovaly triumfálně laděné plochy, průběh byl zprvu zpestřen pastelově laděnou melodikou, jakoby „z jiného světa“, pastorální nálada se střídala s dramatickým neklidem, aby situaci prudkým vpádem opanovaly virtuózní pasáže, běhy a figurace zakládající vskutku monumentální a strhující závěrečnou gradaci, jejíž provedení evokovalo představu „pokořeného“ královského nástroje. Svým festivalovým vystoupením Drahomíra Matznerová opětovně přesvědčivě demonstrovala skvělé interpretační předpoklady k tlumočení především romantického varhanního repertoáru. Kromě již zmíněných specifických dramaturgických rasů se přihlásila ke skutečným, někdy, bohužel, dost zřídka prezentovaným hodnotám varhanního umění. Hrála se zjevným zaujetím, obdivuhodně dynamickým nasazením ( její výkon bylo možno sledovat i vizuálně z projekce na plátně) a neutuchající vervou. Její umění nese pečeť zralé úvahy a vynikajících dispozic, které opravňují k dalším nadějím.

—————————————————————————————————————————-

CR VLTAVA TELEFONOTÉKA-ROZHOVOR 2.2.2016

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3561952

—————————————————————————————————————————-

REPORTÁŽ CT 24 Z  OLOMOUCKÉHO FESTIVALU

http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/kultura/242435-v-olomouci-konci-mezinarodni-varhanni-festival/

————————————————————————————————————————-

Recenze na koncert ze Severočeskou filharmonií Teplice

Závěrečný návrat festivalu do Teplic
Rafael Brom Hudební rozhledy 8/2013

Závěrečný symfonický koncert 49.ročníku Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena (26.6) provedla Severočeská filharmonie Teplice pod vedením bavorského dirigenta Franze Schottkyho. Úvodem zazněla předehra k opeře Nabucco Giuseppa Verdiho v nehledaně opatrném tempu, které proměnilo operní introdukci, nota bene italskou, v nevšední zamyšlený útvar lehce vzdálený svému původnímu poslání.
Druhou skladbou koncertu byla Symfonie d moll, op. 45 Alexandra Guilmanta. Zapeklitou situaci s celibidachovským reziduem vyřešila Drahomíra Matznerová šalamounky – ujala se vůdčí role a provedení Guilmantova díla se stalo zaslouženým vrcholem festivalu. Matznerová rozehrála svůj nástroj v široké výrazové škále s mnohými variantami romantických obrazů a monumentální romanticky zvukově bohaté dílo s líbeznými a tanečními pasážemi znělo v neobyčejně akusticky příhodném prostoru teplického koncertního sálu v plné kráse. Sólistka, třebaže ji stav nástroje přiměl k několika úpravám rejstříků, naplnila prostor sálu náporem varhanního zvuku, který s velmi pozornou orchestrální podporou přešel do rozveseleného sóla, později do líbivého zvuku či vítězné kadence, okouzlujícího piana a majestátního vítězného závěru. Severočeská filharmonie Teplice připojila v tomto kusu všechny své přednosti ke zdárnému vyznění Guilmantovy hudby.Drahomíra Matznerová, která de facto určovala promyšlený tempový průběh hudby, dynamickou košatost a výrazovou pestrost nejen svého nástroje, přidávala po uznalém potlesku ještě varhanní Toccatu Léona Boëllmanna.
Po přestávce uvedl orchestr Symfonii č. 5 e moll, op. 64 Petra Iljiče Čajkovského, proti níž se ale spikly živly, zejména neslýchané horko, které sužovalo zemi i v pozdních hodinách. Orchestr, který v předchozí skladbě hýřil pestrým, zejména živým tempem, citelně zpomalil a dirigent vrátil hudbu k úvodnímu projektu filozofického Nabucca. V poslední části díla dolehlo na hudbu zejména zvolené tempo.
Shrneme-li v závěru základní údaje z celého festivalu, pořádaného z pověření Statutárního města Teplice Severočeskou filharmonií, tak celkem se na něm během jednoho měsíce představilo více jak 60 umělců a 10 souborů nejen z České republiky, ale i ze Slovenska, Německa, Itálie, USA, Španělska, Polska, Švýcarska, Rakouska, Číny a Ruska. Festival je členem Asociace hudebních festivalů ČR a na jeho financování se největší měrou podílí Statutární město Teplice, Ústecký kraj, Státní fond kultury ČR i jednotlivá města, v nichž se koncerty uskutečnily.

———————————————————————————————————————————-

VARHANNÍ FESTIVAL OLOMOUC (recenze)

Richard Pogoda

Když v 60. letech minulého století prosadil olomoucký organolog Antonín Schindler renovaci barokních Englerových varhan v kostele svatého Mořice, dostalo se metropoli Hané opravdu královského nástroje. Z původních 2361 píšťal se rozrostl na víc než 8000 a stal se tak největšími varhanami v Československu. Mohutný pětimanuálový hrací stůl se stovkou rejstříků vzbuzuje úctu už při prvním pohledu.

O takovýto nástroj byl mezi varhaníky zájem, což podnítilo vedení města k založení nové tradice. Od roku 1969 mají nejen interpreti, ale především hudbymilovní posluchači možnost navštěvovat Mezinárodní varhanní festival, jehož 45. ročník probíhá právě teď. Bohaté rejstříkové možnosti nástroje daly příležitost k široce rozkročené dramaturgii, a tak se rok od roku stále víc (především po společenských změnách roku 1989) objevovaly na repertoáru skladby, které jsme neměli možnost předtím slyšet.

I letos se pořadatelé nezalekli širokého žánrového rozpětí, když především závěrečný pátý koncert Thierryho Escaicha, varhaníka pařížského chrámu Saint-Étienne-du-Mont a profesora varhanní hry a improvizace na pařížské konzervatoři představil u nás v sakrálních prostorách výjimečně hrané autory Césara Francka, Oliviera Messiaena, umocněné navíc autorskými díly umělce. Stejně tak čtvrtý koncert v pořadí, uskutečněný 9. září, byl dramaturgicky objevný: nesl podtitul Hudba dvou světů – klasika a jazz.

A zde mi dovolte malou exkurzi do historie. Přibližně před 70 lety zasedl populární klavírista a entertainer Fats Walter občas za kostelní varhany, aby dodal své hudbě „na vážnosti“. Měl pocit, že se jeho tvorbě nedostává náležité pozornosti od milovníků klasické hudby. Teď to bylo přesně naopak. Prostorem mořického chrámu zněly úpravy gospelů a evergreenů, které by starému pánovi udělaly nepochybně radost.

Drahomíra Matznerová byla jako interpret na olomouckém festivalu poprvé. Už na odpolední zkoušce bylo zřejmé, že má z muzicírování velikou radost. Před samotným koncertem na ni nebyla znát nervozita. pdf reader Mnohokrát prověřené varhanní skladby B. A. Wiedermana, Maxe Regera a Maurice Duruflé zahrála s jistotou a espritem. Zvláště Toccata francouzského mistra z roku 1933 je technicky i výrazově nesmírně těžká skladba. bankovnictví Díky kamerovému systému přenášený obraz musel potěšit posluchače, protože náročné basové figury se proměnily v okouzlující balet černých střevíčků po pedálech varhan.

Stejně tak hudba „z druhého břehu“, kde jí výtečně sekundoval trumpetista  Miroslav Laštovka, člen Státní opery Praha. Jakékoliv náznaky falešného sentimentu v Ave Maria Astora Piazzzolly či Viklického úpravě slavného filmového šlágru Over the Rainbow byly vyloučeny interpretačním pojetím obou umělců. Skladba měla premiéru v loňském roce na festivalu PROMS. Emil Viklický po zkušenostech v oboru tzv. vážné hudby se úspěšně vyhnul lacině líbivé úpravě. Trumpetě sice ponechal úryvky melodie Harolda Arlena, ale part varhan nepodřídil stereotypům zábavné hudby. Něco z jazzové praxe Viklického by se možná dalo najít ve výtečně napsané basové lince, ale skrumáže tónů střídané náhlým ztišením a zlyričtěním, to byly atributy moderní hudby 21. století.

Přidáme-li k tomu na klasickým varhanách vzácně slyšené postupy stride piana či „garnerovské“ vedení levé ruky ve skladbách J. M. Michella, musím před Drahomírou Matznerovou smeknout klobouk. Publikum dalo svou spokojenost najevo, když si vynutilo dva přídavky. Nadšení posluchači se pak v hojném počtu tísnili na kůru, aby mohli osobně interpretům poděkovat. Jak si potom vysvětlit tvrzení, že Hanáci nemají rádi novoty…

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

Varhanice od Pražského Jezulátka občas pistolnicí (Gabriela Plačková)

Katolický týdeník 49/2013

Drahomíra Matznerová Chvátalová pracuje u Jezulátka každý všední den i svátek. Abyste ji ale mohli při její práci spatřit, museli byste se dostat na kůr. Drahomíra Matznerová je již od roku 1995 titulární varhanicí chrámu Panny Marie Vítězné a zahrála zde i papeži Benediktu XVI. při jeho návštěvě Jezulátka.

Původně chtěla být veterinářkou. Chemie však nebyla její silnou stránkou, tak se nakonec rozhodla pro konzervatoř a hru na varhany. Ty jí šly dobře. „Až při studiích, když jsem si spíše na tatínkovo přání vybrala jako nástroj varhany, jsem jim úplně propadla,“ vypráví varhanice. Již během studií chodila v brzkých ranních hodinách, ještě před začátkem vyučování, doprovázet mše svaté. Nejprve hrála v kapli sv. Anny při kostele sv. Jakuba na Starém městě, následoval kapucínský kostel u Pražského hradu a také Loreta. „Když jsem dostala možnost hrát u Panny Marie Vítězné, neváhala jsem. Snem každého varhaníka je mít „vlastní“ kostel a pravidelně v něm hrát,“ říká varhanice, která se sebou k varhanům brávala hned po porodu i své dvě děti. Nejprve ležely v nosítku vedle varhan. Když se ale začaly během mše hlasitě projevovat, nezbývalo varhanici nic jiného, než je i s nosítkem postavit na schodiště vedoucí na věž. „Dětem je dnes už šest a devět let, a když hraji, chodívají se mnou. Jezdí se mnou i na koncerty,“ vypráví Matznerová.

O půlnoční zazní u Jezulátka dueta
Pro letošní půlnoční mši svatou u Jezulátka si zdejší varhanice vybrala půlnoční dueta. V kostele tak zazní například Steckrovy koledy či některé vánoční české zpěvy od Jakuba Jana Ryby. Za doprovodu varhan je zazpívají sólisté olomoucké opery Barbora Polášková mezzosoprán a Petr Martínek tenor.
Vedle pravidelného doprovázení bohoslužeb Drahomíra Matznerová, absolventka Akademie múzických umění ve třídě profesora Jaroslava Tůmy, také koncertuje. Těžištěm jejího repertoáru je romantická a moderní hudba se zaměřením na francouzskou varhanní literaturu 19. a 20. století. „Pro mou oblíbenou romantickou hudební literaturu, která je hodně melodická, jsou varhany u Jezulátka ideální. Jsou to kvalitní německé romantické varhany z 19. století. Takových v Praze moc není,“ uvádí varhanice, která mimo jiné pro Český rozhlas vytvořila záznamy premiér předních českých skladatelů, jakými jsou například Jiří Ropek, Jiří Laburda či Emil Viklický. Jako sólistka pravidelně koncertuje v tuzemsku i v zahraničí. V roce 2012 uvedla společně se sólistou na trubku Janem Hasenöhrlem na festivalu PROMS světovou premiéru skladby Emila Viklického Variace na Over The Rainbow.
Odreagovávám se na střelnici
Hudba ale není pro varhanici od Jezulátka vždy tím pravým prostředkem k odreagování:“Když si chci pročistit hlavu, vezmu své dvě zbraně a jedu si zastřílet na střelnici,“ vypráví s úsměvem a dodává, jak ji střílení vždycky lákalo, a tak si před takřka dvaceti lety udělala zbrojní pas. Mnoho času ale na tento koníček nezbývá. Více ho musí věnovat přípravě na koncerty. Doma trénuje na elektrických varhanách a teprve před koncertem zkouší přímo v kostele. V současné době se připravuje na dva koncerty: „Letos si ještě zahraji jako sólistka se Severočeskou filharmonií Teplice a začátkem příštího roku se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK ve Smetanově síni Obecního domu v Praze,“ přibližuje varhanice svůj koncertní program pro nejbližší dobu. Kromě kostela Panny Marie Vítězné také hrává v obřadní síni na Novoměstské radnici.

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – —–

CR VLTAVA TELEFONOTÉKA ROZHOVOR 2.4.2014

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3099404#.U0g1rIaM6hI.

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – —–

Recenze koncertu na festivale PROMS

HUDEBNÍ ROZHLEDY 7/2011  Jiří Teml

http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=2083

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

Pro kabelovou televizi Prahy 1

http://www.praha1.cz/cps/odbory-a-oddeleni-21798.html
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Recenze Hudební rozhledy – Festival Kutná Hora

http://www.hudebnirozhledy.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1702
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Recenze z Mezinárodního festivalu v Kutné hoře 

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411058080622-udalosti-v-kulture/
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Události v kultuře CT 24 od 11.minuty 

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411058080622-udalosti-v-kulture/
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

Operaplus-Recenze na koncert na Pražském jaru

http://www.operaplus.cz/2011/05/dvakrat-prazske-jaro-novy-glass-varhany.html

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
CT 2 Echo Pražského jara
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10320585080-echo-prazskeho-jara-2011/video/
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

CT 1 ADVENTNÍ KONCERT  8.12.2013

http://youtu.be/bAOt6rUa4EY

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

Hudební rozhledy-recenze Poulencova koncertu z Festivalu Malostranské komorní slavnosti

Robert Škarda

http://www.hudebnirozhledy.cz/www/index.php?page=clanek&cislo_id=99&id_clanku=1238

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

iHNed.cz

http://kultura.ihned.cz/c4-10104850-21584360-005000_d-skvele-interpretacni-vykony-ozdobily-festival-komorni-hudby

—————————————————————————————————————————————-

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – ——————————————————

Týdeník rozhlas

Varhanní koncert a obtížnost ladění
Další koncert z děl barokních skladatelů patřil trumpetistovi Vladimíru Rejlkovi a varhanici Drahomíře Matznerové. Koncert v kostele svatého Víta se hrál na místní varhany z roku 1716 a Drahomíra Matznerová – kterou mimochodem za dva týdny čekal porod – musela kvůli problémům s laděním trubky hrát všechny skladby o půltón níž. Ale všechno dobře dopadlo, „řemen nespadl“, koncert měl úspěch a přesně čtrnáct dnů poté se Drahomíře narodila dcera Veronika.